Tleskám Nejvyšší státní zástupkyní – paní Vesecké

Nejvyšší státní zástupkyně podala odvolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v kauze s bývalou prokurátorkou JUDr. Ludmilou Polednovou-Brožovou, která vynesla rozsudek v roce 1950 nad Dr. Miladou Horákovou a rozhodla o udělení nejvyššího trestu – trestu smrti. Při sledování událostí z poslední doby jsem nabyl přesvědčení, že výklad práva je u různých soudů jiný a značně rozdílný. V listopadu loňského roku Pražský soud vynesl rozsudek a poslal prokurátorku Ludmilu Polednovou-Brožovou na 8 let do vězení, aby následně v únoru 2008 Vrchní soud v Praze, rozsudek zrušil se závěrem, že uvedený skutek je promlčen.

Pro přehled uvádím výňatek ze Zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákona :

§ 67 - Promlčení trestního stíhání

(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí

a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení

b) výjimečného trestu dvanáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody, nejméně deset let

§ 67a - Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost

a) trestných činů uvedených v hlavě desáté, s výjimkou trestného činu podle § 261,
b) trestného činu teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2, 3), vraždy (§ 219), ublížení na zdraví [§ 221 odst. 2 písm. b), - výňatek

Jak je tedy možné,že jeden soud postupuje podle § 67a, kdy nezaniká trestnost u §219 – vraždy a Vyšší soud rozhodne podle § 67 a rozhodne o promlčení. Nabízí se tady jediné vysvětlení, že v prvém případě rozhodovali soudci mladší, nezatíženi minulostí a mají zájem se skutečně vyrovnat s komunistickou minulostí. V druhém případě se jedná o soudce, kteří jsou spjati s minulostí a mají obavy, aby se případný precedens nezačal zajímat o jejich činnost za bývalého režimu.

Tak, jak jsem nebyl nadšen s úlohou a rolí paní Renaty Vesecké v kauze s Jiřím Čunkem, tak nyní ji musím zatleskat. Naprosto souhlasím s podáním odvolání v této kauze a s jejím důsledným prošetřením. Podle mě se jedná minimálně na spoluúčast na procesu, kde byl vynesen vykonstruovaný rozsudek trestu smrti a tudíž na vraždě. Naprosto stejnou vinu mají ti, kteří v té době všechny politické procesy připravili, vyšetřovatelé co vypracovali spisy, prokurátoři co vznesli žaloby, soudci co soudili a vynášeli rozsudky, poroty a přísedící.

Jako účelové hájení ze strany paní Polednové-Brožové považuji to, že se snaží ospravedlnit, že byla mladá a že měla za sebou první rok právní školy. Zřejmě ve svých devětadvaceti letech tak mladá a nezkušená nemohla být, když ji byl svěřen tento případ. Pokud se na něj necítila, tak mohla požádat o uvolnění. Spíš bych věřil tomu, že jako mladá a ambiciózní dáma se chtěla zviditelnit.

Jenže pokud soud rozhodne o její vině a bude odsouzena a nebudou obviněni a v řádném procesu všichni, kteří se podíleli na procesech s tehdejšími „údajnými nepřáteli socialismu“ , kteří posílali lidi na smrt a na dlouhá léta do žalářů, tak výsledným efektem bude jen chycení jedné rybky v chovném rybníce. Dopad bude stejný, jako v případě vypracování žalob na bývalé pohlaváry komunistického režimu, kde byla lapena a odsouzena jen jedna rybka v podobě Miroslava Štěpána. Ostatní se nestalo nic. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Tak s takovým vyrovnáním se z minulostí běžte k šípku.

Je více než jasné, že už řada lidí, kteří by měli být souzeni za 50-té léta jsou v požehnaném věku, jako paní Polednová-Brožová a nebo již nežijí.Také nejde ani o výši trestů, ale o konečné vyrovnání se z minulostí. Dokud toto neučiníme, dokud neoznačíme viníky za zločiny proti lidskosti, dokud nepojmenujeme léta 1948 až 1989 jako totalitní režim, budeme pořád jen postkomunistickou zemí. Asi nechceme dnes vyvolat masový hon na komunisty a trestat je za členství v KSČ, tedy za to, že se hlásili k některé ideologii, která časem byla označena za totalitní, ale potrestat skutečné viníky, kteří přímo páchali zločiny proti lidskosti a lidské důstojnosti a trestat lidi, kteří se ještě dnes ztotožňují s touto dobou a schvalují ji.

Proto pokud bude proces s paní Polednovou-Brožovou obnoven, pokračujme v procesech i s ostatními lidmi, kteří stáli za dalšími justičními vraždami. Zákon č.198 ze dne 9.7.1993 je pro vyrovnání se ze zločiny a komunistickým režimem nedostačující a mělo by dojít k jeho dopracování a následně k jeho naplnění.Jen tak bude správně pojmenována černá etapa našich dějin pro příští generace.