Cikáni odjakživa žili ve svých rodinných klanech, mezi sebou mluví svým křiklavým jazykem, odmítají chodit do práce a díky velkému počtu dětí berou obrovské sociální příspěvky. Odjakživa se živí drobnými krádežemi, kapsářstvím, kterému učí od mlada svoje děti. Odmítají posílat děti do školy a tak mnozí z nich neumí ani číst a psát. Jestliže se začne proti nim nějaká represe, je to označováno z jejich strany rasový útok a nebo diskriminace a bílým lidem říkají gádžové.
Stát na jejich přizpůsobení vynakládá velké prostředky a to nejen formou poskytování sociálních dávek, ale i přidělením bytu, který ovšem během několika dní totálně zdevastovali. Naší snahou je, aby se přizpůsobili, ale spíše my se přizpůsobujeme jim. Kdy už si někdo v tomto státě uvědomí, že my na ně musíme vydělávat, z našich peněz se jim dostává výhod a oni je díky našim zákonům velice dobře využívají.
Nejsem
rasista, jsem občan tohoto státu, který také musí dodržovat zákony a jediné
řešení vidím v tom, odebrat jim příspěvky a donutit je tak pracovat. A kdo
nepracuje ať nejí. To není rasismus, ale to platí pro nás „bílé“, tak proč by
to nemělo platit i pro cikány. Buď se přizpůsobí a začnou pracovat a nebo
v rámci svého kočovného života pocestují jinam.
Že problém s cikánskou menšinou není jen úkaz poslední doby, ale letitý, ale již od dob vzniku České republiky je možno vidět již v tehdejších Zákonech a Nařízeních.
Bez komentáře :
A co ty na to občane???