Již se těším na zahájení olympiády v Pekingu

Jak 8.srpna letošního roku si zasednu k televizi a budu při kafíčku a dobře vychlazeného dvanácti stupňového piva, sledovat spolu s další miliardou diváků u televizních obrazovek to velkolepé show, která je pokaždé součástí slavnostního zahájení každých olympijských her. Každá pořádající země a každé město, v několikahodinovém programu, chce světu přiblížit svoje národní tradice, svoji kulturu, své zvyky a své celebrity. Nyní, zejména po tragických událostech v Tibetu, sílí tlaky mezinárodních aktivistických skupin a bojovníků za lidská práva, že je nutno tyto hry bojkotovat, k čemuž se připojují i někteří naši politici. Je tedy nutné a rozumné olympijské hry bojkotovat ?

Hlavním důvodem sílícího tlaku a odporu, je totalitní politika komunistické Číny a potlačování práv a svobod obyčejných občanů této země. Nechci tady rozebírat poslední tragická událostí v Tibetu, které je však nutno soudit z mnoha úhlů pohledu, jak z hlediska vzájemných vztahů, tak zejména z hlediska historie tohoto území, které od 18.století patřilo Čině, že Tibet jim sebrala Velká Británie, jejíž guvernér povstání Tibeťanů v r. 1904 doslova utopil v krvi, jakož i na to, že v samostatném Tibetu vlastně až do r. 1951 trvalo oficiálně otroctví. Jak Čína tak Tibet jsou dvě starobylé kultury, a lidé tam přes veškeré vymoženosti techniky, které tam pronikly, jsou zatíženi starými tradicemi. Každá společnost musí dospět ke změnám sama postupným vývojem. Nakonec i sám Dalajláma prohlásil, že není nutné bojkotovat hry.

Za daleko horší čin komunistické vlády v Číně proti právu a svobodě svého národa považuji krvavé potlačení demokratického studentského hnutí na Pekinském náměstí v roce 1989. Přesto 112. zasedání Mezinárodního olympijského výboru 13. 7. 2001 v Moskvě zvolilo Peking hostitelským městem her XXIX. olympiády v roce 2008. Návrhová komise MOV se shodla, že Peking může uspořádat výborné hry a doporučila jeho volbu. Usoudila, že Pekingské hry mohou zanechat jedinečný odkaz Číně i sportu. A tehdy jsme neprotestovali proti rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru.

Dalším hlasem, který zaznívá je, že Čínská komunistická strana jen využije těchto her k propagaci svých totalitních cílů, že bude zastírat, a tak mást svět, jaký je skutečný život obyčejných lidí v Číně. Mnohdy je to srovnáváno s propagací fašismu na XI. olympijských her, které se konaly v roce 1936 na území nacistického Německa vedeném Adolfem Hitlerem. Ano tyto hry provázela značná nacistická propaganda, která měla za úkol vyzdvihnout německé „bílé“ sportovce, jenže tehdy si svět ještě plně neuvědomoval nebezpečí nacismu. Dnes známe, dokážeme pojmenovat politiku komunistické Číny, dnes víme co je to totalitní režim, tak se logicky a normálně uvažující člověk nenechá touto propagandou zviklat.

Argument, že bojkot olympiády v Čině zasadí nějakou ránu do týla jejich režimu, zvedne národní hrdost utlačovaných a stíhaných lidí a přispěje to k vnitřnímu boji a konečnému pádu tohoto režimu, se mě jeví jako demagogický a alibistický. Stejně tak mě velmi nemile překvapilo vystoupení pana Havla v pořadu ČT, kde veřejně překrucoval fakta a snažil se ve své zaslepenosti podsouvat, že bojkot olympiády v Moskvě v roce 1980. přispěl k pádu bolševismu a chtěl tím naznačit národu, že bojkot olympiády v Pekingu je správný.

Omlouvám se panu Havlovy, ale tohle byla nehorázná lež, připadá mě to, jakoby v letech 1980 až 1989 žil někde na Hrádečku, odtržen od chápání a sledu událostí v politice. Naopak komunisti ve své propagandě tohoto faktu využili velice chytře a vštěpovali národu, jak je Amerika špatná, jak se bojí vidět úspěchy socialismu a bojí se konfrontace se špičkovými sportovními amatéry Sovětského svazu a ostatních zemi socialistického bloku. Stejně tak to bylo dobře využito k odvetné akci a bojkotu následné olympiády v roce 1984 v Los Angeles. Že není zaručena bezpečnost socialistických sportovců, že se Američané budou mstít a vybíjet svoji nenávist vůči Sovětskému svazu na jejich sportovcích a ještě další nehorázné plky bolševické propagandy. Mimo jiné pád socialistického bloku v Evropě zapříčinila jiná událost a jiný vývoj, než byla olympiáda v Moskvě. A nakonec časem i samotný kabinet vlády USA přiznal, že bojkot olympiády v Moskvě, jako odveta za invazi SSSR do Afganistánu, nebylo vhodné řešení, směšovat politiku se sportem.

Stejně tak myšlenka, že Mezinárodní olympijský výbor v souvislosti s událostmi v Tibetu zastaví a olympiádu v Pegingu zruší, je velmi naivní a pramení to z neznalosti ekonomických vazeb a toku peněz. Sport už dnes není jen sport, je to jeden velký byznys, kolem kterého se točí obrovské finanční sumy. A právě obrovská finanční ztráta, kterou by utrpělo mezinárodní olympijské hnutí by se dotklo i naší země. Tohle si zřejmě málokdo uvědomuje. Stejně tak přední světové ekonomické subjekty a společnosti využívají tyto akce, jak k prodeji, tak zejména k propagaci svých výrobků a znamenalo by to obrovské ztráty investic, které již přípravě věnovaly a obrovské trhliny v jejich marketinkových plánech a cílech. Ono vše totiž souvisí se vším.

Nakonec se zeptejme sportovců, kteří přípravě na olympiádu podřídili všechno a nyní kvůli politickým cílům a snahám by se měli olympiády, vrcholu své sportovní kariéry, zříci? Stačí si vzpomenout na názory sportovců, kteří se nemohli zúčastnit z politických důvodů olympiády v Los Angeles, i když nebyly veřejně proklamovány, tak pro mnohé to byla velká životní prohra. Nedovedu si v dnešní době vžít do situace,  jak Barbora Špotáková, sleduje u televize finálový souboj ve hodu oštěpem, kde vedle německé,americké a ruské vrhačky bojují dvě Číňanky a jedna z nich výkonem 59,89m získává bronzovou medaili.

Musím se ptát, do čeho nás a sportovce někteří naši politikové, jejich obdivovatelé a rádoby bojovníci za lidská práva nutí? Vždyť politikové předních světových velmocí v čele s G.Bushem veřejně prohlásili, že není důvod k bojkotu olympiády a že by to nebylo šťastným řešením. Jen prostě zase my chceme být světoví a ukazovat jak jsme skvělí, morální demokraté a ještě to veřejně to proklamujeme. Že se k tomu hlásí R.Gere, stárnoucí a vyhasínající filmová hvězda, dovedu pochopit, potřebuje se zas nějak zviditelnit, ale že tohle použijí i naši politici mě připadá zvláštní. Jestli si některý náš politik myslí, že když se olympiády nezúčastní, zasadí takovou těžkou ránu jejich režimu, tak je naivní a hloupý. A chtěl bych vidět, jak se bude tvářit až uvidí, jak si při slavnostním zahájení potřásá George Bush pravici a čelními představiteli Komunistické strany Číny. A rozumným lidem nemusím z hlediska ekonomické provázanosti obou států nic vysvětlovat.

Proto nechme volný průběh olympiádě v Pekingu a nevyužívejme snahy po jejím bojkotu ke svým politickým cílům a zviditelnění se. Pádu komunismu v Číně, pokud k němu má dojít v budoucnu, tak přispějme jinými prostředky, jinou formou, jiným politickým tlakem a ne olympiádou.