K napsání
tohoto článku mě vedla diskuse k poslednímu mému blogu
s názvem: Vládní koalice-nenastal čas na referendum?
Zároveň
se omlouvám všem slušným lékařům, kteří s naprostou samozřejmostí naplňují
základní principy Hippokratovy přísahy.
Jen pro upřesnění vyjímám dva hlavní body z této přísahy :
Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asképia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
Regulační poplatky schválené naší vládou a uplatňované v praxi od 1.1.2008 měli za cíl, stejně jako v ostatních zemích EU, snížit zbytečné čerpání zdravotní péče.K tomu byl přijata změna zákona č.48/1997 Sb.o veřejném zdravotním pojištění. Tento zákon považuji za nedokonalý, jeho výklad ze strany lékařů není jednotný, není naplňován a bohužel i v některých případech lékaři zneužíván.
Jak jsem již ve svém předcházejícím článku popisoval, že za každou návštěvu, kdy byla pouze aplikován lék formou injekce zdravotní sestrou, zaplatila 30,-Kč. Tyto případy, stejně jako tomuto podobné, zákon nevysvětluje a je jen na zvážení a kodexu lékaře, zda vybírat regulační poplatky, či nikoliv. Je již z diskuse zřejmé, že některý lékař je nevybírá, neboť pacienta ani neviděl a v jiném případě si o poplatek zdravotní setra bez okolků řekne.
Podle vyjádření mluvčího VZP pana Jiřího Roda /viz článek otištěný v Plzeňském deníku ze dne 17.3.2008/ na klientské lince přijali za měsíc více jak třináct tisíc stížností, z toho více jak jedna třetina se týkala oprávněnosti vyžádaného poplatku.
Jenže pojišťovna, dle vyjádření mluvčího, může pouze informovat klienty obecným vysvětlením principů vybírání poplatků, nemůže vynést soud na základě jednostranné informace. Čímž je vlastně lékař chráněn, protože zde půjde jen tvrzení proti tvrzení. Kolik ale ve skutečnosti existuje nespokojených pacientů, kteří zaplatí a nechají věc ladem, protože odvolání stejně není.
Jako vrchol pak považuji tu skutečnost, že lékař si pacienta v rámci „nutné“ léčby pozve na sobotu a v rámci pohotovosti je mu na místo 30,- Kč, účtováno 90,-Kč. Bohužel se nejedná o ojedinělé případy. Má pacient odmítnout tuto léčbu? Má pacient právo odvolání? Má pacient právo si vyhledat jiného seriózního lékaře? Odpověď jistě bude znít ano, ale proč si přidělávat další problémy, proč to má odnést pacient, osoba, občan tohoto státu, když Topolánkův kabinet dal lékařům možnost jak dobře se obohatit.
Jeden konkrétní případ za všechny : Moje známá měla problémy s hlasivkami, navštívila specialistu na ORL. Poprvé ji vyšetřil a aplikoval léčbu. Za tento zákrok zaplatila 30,-Kč s tím že je nutné v této léčbě pokračovat. Od prvého vyšetření absolvovala do dnešního dne celkem pět návštěv a zaplatila pouze za jedinou návštěvu dalších 30,-Kč. Dnes po vyšetření ji lékař pozval na středu /19.3./ s tím, že ji dal recept na lék, aby mu jej vyzvedla v lékárně v blízkosti jejího bydliště. Recept vystavil na její jméno, přestože je pro potřeby ordinace s tím, že doplatek na lék činí 17,-Kč. Regulační poplatek nebyl od známé vybrán a lékař ji oznámil, že tento lék potřebuje pro další léčbu pacientů.
Také jsem tomu nechtěl uvěřit, ale byl mě předložen skutečně vystavený recept oním lékařem. Vznést stížnost na lékaře jsem doporučil, jenže vžijme se do role pacienta, který se chce vyléčit .Má si stěžovat na specialistu a jak již bylo výše zmíněno, dovolání není nikde, neboť by to bylo opět tvrzení proti tvrzení? Lékař si to pochopitelně zdůvodní, že je to pro potřebu pacienta a přitom to používá jako vlastní materiál pro léčbu ostatních. Ale ten snad vyúčtovává pojišťovně? To mě připadá že za chvíli bychom si při popálenině nosili k lékaři vlastní desinfekci, vlastní obvazy a po operacích vlastní utišující prostředky.
Musím mě při tomto neetickém přístupu lékaře napadnout, že zda nám za chvíli podobní lékaři neodpustí regulační poplatky za nějakou protislužbu.
Dalším nepochopitelným faktem je, že lékař nevystavuje pacientovi doklad o zaplacení regulačního poplatku. To si má každý vést doma evidenci, kdy navštívil lékaře, kolik zaplatil jak za ošetření, kolik za pobyt v nemocnici a kolik na recepty. Jak ale zdůvodním v případě nesrovnalostí, že 25.ledna 2008 jsem u lékaře na pohotovosti zaplatil 90,-Kč za ambulantní ošetření a v lékařových záznamech tato platba nebude zanesena. Kdo má pravdu já a nebo lékař? Čímž mě to jen navádí, že se budeme zase pohybovat v korupčním prostředí.
Praktičtí lékaři uvádí, že na poplatcích do své kasy v průměru vyberou několik tisíc korun měsíčně - zhruba tři sta korun denně. Tvrdí, že díky regulaci mají více času na jednotlivé pacienty, kteří se rozhodnou za lékařské služby utrácet. Jenže tady se jedná o soukromou praxi a tak jako se hledí na podnikatele, jak si záměrně snižují základy daně, aby zaplatili méně na daních, tak se mě nechce věřit, že každý lékař přizná do koruny výběr regulačních poplatků. Jsme přeci v Čechách a český člověk dobře ví jak na to.
V neposlední řadě vidím zásadní nedostatek v zákoně, že VZP může pokutovat lékaře jen za to, že nevybere regulační poplatek, ale již nikoliv, když jej naopak vybere neoprávněně. Prostě zase další zákon pravicové vlády, který nechrání občany, ale přispěje k obohacení „některých praktických lékařů“. Stejně tak bych nerad se dočkal toho, aby po nějakém čase se nezjistilo, že poplatky jsou nedostačující. Tak nám je vláda zvýší, jako třeba koncesionářské poplatky, každým rokem o 20 až 30,-Kč.
Ještě jednou se tím omlouvám skutečně poctivým lékařům.
Ale na druhé straně přinesl tento zákon jedno velké pozitivum, odteď nám již jistě nebudou lékaři hrozit stávkou za nízké mzdy a ODS má jisté své další potencionální voliče.
