Regulační poplatky – totální marast ODS v praxi

Když se zeptáte kteréhokoliv člověka, co je pro něj v životě nejpřednější, tak Vám bez rozmyšlení odpoví, že „zdraví“. Pevné zdraví si přejeme k významným výročím a životnímu jubileu, a je i součástí každoročních přání u prožití svátků vánočních a do Nového roku. Také každý člověk s rostoucím věkem začíná mít obavy o svoje zdraví, bojí se nemocí, vážných chorob i smrti. Zdravotnictví jako instituce by měla léčit a pomáhat lidem tak. Jak to ukládá Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod

Jestliže na jedné straně zakážeme činnost KSM jako porušování Ústavy a Listiny základních práv a svobod, neměla by ODS a s ní ostatní strany vládnoucí koalice tyto dokumenty sami porušovat a nebo uvažovat i jejich změnách. To pak může vyvolávat oprávněnou kritiku opozice, že to zavádí k tomu : „My můžeme všechno a Vy nesmíte nic“

Chtěl bych jen upozornit, že nejsem sympatizér hnutí KSM, ani levice, považuji se za středového demokrata a proto si myslím by všem mělo být měřeno stejně. V Listině základních práv a svobod, článku 31, je přitom jasně stanoveno: Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Článek čtvrtý této Listiny pamatuje i na ty, kdo pod nejrůznějšími záminkami by chtěli ústavní právo na bezplatnou zdravotní péči omezovat nebo likvidovat

Je skutečností, že každý občan si uvědomuje a chápe nutnost reformy našeho zdravotnictví, které předcházející vlády neřešili vůbec a nebo jen okrajově. Také s rozvojem techniky a vývojem jak nových přístrojů, tak i léčebných preparátů stoupá i jejich cena. Jestliže chceme, abychom měli špičkově vybavená pracoviště a nemocnice, tak jako je zařízení IKEM a nebo Vojenská nemocnice ve Střešovicích, je nutná další investice do tohoto resortu. Zdravotnictví spotřebuje obrovský balík peněz, v roce 2007 už dosáhlo hranice 200 miliard korun. Většinu z tohoto balíku tvoří peníze z veřejného zdravotního pojištění, na který se všichni skládáme.

Právě proto je nutná urychlená reforma zdravotnictví s kterou nyní přichází vláda Miroslava Topolánka. Zásadně se začínají měnit vztahy mezi zdravotnickými zařízeními, zdravotními pojišťovnami a pacienty Při tom ale vláda neustále odmítá přiznat, že nárůst nákladů nazdravotnictví, spojený se stárnutím populace a s vývojem nových léků i léčebných technologií, bude hrazen z podstatné části přímo pacienty. Regulační poplatky jsou prvním krokem a uvidíme co bude následovat, neboť zdravotní pojištění dosáhlo stropu. Podívejme se na sousední Rakousko, kde pacient platí nejen regulační poplatky ve výši 3,63 Eur, ale i se podílí spoluúčastí na léčbě až do výše 73 Eur, což odpovídá částce zhruba 2.000,-Kč. Pokud bychom to ale přepočítali na naše reálné poměry mezd jedná se o částku cca 600,-Kč

Podobná je praxe i v dalších zemích Evropy a nelze očekávat, že se k něčemu podobnému dříve nebo později také nedopracujeme. Regulační poplatky jsou tedy tím předkrmem co vláda zatím zavedla do praxe. Jenže tak jak byl tento systém nastaven, považuji za naprosto asociální, dopadá s odlišnou silou na jednotlivé sociální skupiny. Bohatí podnikatelé, manažeři a lidé s mnohatisícovými platy to na své peněžence nepocítí tak jako třeba pokladní v supermarketu, samoživitelka s dvěma dětmi. Ta si jistě rozmyslí, kolikrát půjde s dětmi k lékaři, zvolí různé jiné formy „domácí“ léčby a může to zanechat následky hlubšího rázu.

Dalším diskutabilním problémem, který v této reformě spatřuji, že pětitisícového limitu za rok dosáhne jen malé procento naší populace. Důvodem je, že se do limitu nezapočítávají poplatky za recept, doplatky za léky a další úkony spojené s léčbou. V sousedním Německu se do poplatkového systému započítává veškerá spotřeba na zdravotní péči, včetně i lékárenské péče. Navíc nikdo nemůže zaplatit více jak 2 % svého zdanitelného platu a děti tam neplatí vůbec.

Jestliže hovoříme o dětech, také to považuji za naprostý nesmysl, zejména pak u nově narozených kojenců.. Přeci v zájmu našeho státu je, aby naše populace jen nestárla, ale aby se naopak rodil nový dorost. Neobstojí tady názory, že mladým lidem je to kompenzováno vyplacení porodného, to považuji za naprostý alibismus. Proč jej tady nesnížíme o 1000 korun a pak vybírání poplatku u novorozeňat odpustíme. Na jedné straně jej s noblesou dáme a na druhé straně z nich ihned část ukrojíme.

Jeden malý příklad ze života:

Mladým novomanželům se narodilo předčasně dítě v sedmém měsíci těhotenství. Osmnáct dní bojovalo o svůj život v inkubátoru. Osmnáct dní jeho rodiče se modlili a žili v naději že jejich drobeček svůj zápas o život vyhraje. Bohužel malému došli síly a svůj boj prohrál. Rodiče se dozvěděli tuto nešťastnou zprávu, a této pro ně těžké a složité chvíli, jim byl předložen účet na 1.080,-Kč – poplatek úhrady za pobyt dítěte v nemocnici. Tady asi se těžko hledají slova, jak tento postup nemocnice nazvat. Cynismus,hyenismus? Ale oni postupovali správně, vždyť by jim hrozila pokuta 50 000,-Kč. Neměl by se pan ministr a vláda nad tím již vážně zamyslet?

Když byly poplatky zaváděny, tak jeden z hlavních důvodů bylo uváděno,že je nutno snížit počet zbytečných návštěv v ordinacích. Přeci na obyčejnou rýmu nebo spálení od sluníčka nepotřebujete lékařské vyšetření, ale kapky do nosu nebo chladivý obklad. Poplatek tak by měl odradit ty, kdo si chtějí jen pořídit o něco levnější léky než z vlastní kapsy v lékárně.

A nyní několik čísel za první týdny od zavedení poplatků ve zdravotnictví :

-počet návštěv u ambulantních vyšetření klesl o 24% procent, což by mohla být skutečně pozitivní zpráva. Jenže řada lidí, kteří si chodili pravidelně k lékaři pro svoje léky se raději předzásobila koncem roku, aby ušetřila na poplatcích. To je jako známé horečky před zdražením benzinu, kdy se lidé předzásobovali do barelů a konví. Ale jednou benzin došel a stejně tak dojdou léky a muselo se k pumpě a tak se bude muset k lékaři. V rámci tzv.šoku z nové situace, další část populace raději volí náhradní léčbu bez návštěvy lékaře. Podívejme se na Slovensko, kde zavedli poplatky již v roce 2003 a v září 2006 je opět zrušili. Tam také vykazovali pokles v prvních měsících více jak o pětinu, ale po půl roce se počet návštěv u lékaře vrátil do původní hodnoty. Srovnat to můžeme s bodovým systémem, také v rámci šokového strachu první tři měsíce řidiči dodržovali předpisy a pak se jezdilo stejně jako před zavedením tohoto opatření.

-počet výjezdů záchranné služby se snížil o 9%. Těžko lze hodnotit jako pozitivum či negativum. Zda lidé raději volili vlastní dopravní prostředek a nebo čekali až se jim uleví.

-počet hospitalizujících v nemocnici se snížil o 14%. Toto číslo by mělo být velmi varující, poněvadž o hospitalizaci či propuštění rozhoduje sice lékař, ale zkušenosti ukazují, že lidé odmítají hospitalizaci, či si zkracují dobu pobytu v nemocnicích. To může mít za následek hluboký dopad na jejich zdraví,jeho trvalejší poškození či podstatně náročnější následnou léčbu.

-potřeba léků na předpis poklesla o 50% a úhrada pojišťoven za léky a zdravotnické prostředky o 29% . To je způsobeno jednak předzásobením se léky a jednak že lidé než návštěvu u lékaře volí nákup volně dostupných medikamentů.

Druhým takovým vysvětlením k zavedení regulačního poplatku bylo, že každá koruna, která se změnou chování pacientů ušetří, zůstane ve zdravotnictví a ve svém důsledku tedy půjde ve prospěch buď léčby vážně nemocných lidí a drahých život zachraňujících lékařských výkonů, nebo na zlepšení kvality poskytovaných služby.

Nechci tady polemizovat, kam skutečně poplatky půjdou a jak budou využity a chce se mi věřit, že v nemocničních zařízeních budou poplatky skutečně využity, třeba na nákup nových přístrojů, ale u lékařů soukromých ordinací a zejména v lékárenských zařízeních již tak o účelnosti investování poplatků na rozvoj zdravotnictví nejsem přesvědčen. Vždyť se jedná o soukromé podnikající subjekty, které toto povedou jako běžný příjem a zisk vlastně podléhá zdanění a jako běžný podnikatel si sníží daňový základ nějakým nákupem. Dle mého názoru si může pořídit nový a dražší přístroj či nástroje pro výkon služby. Potud by to bylo v pořádku, ale může si třeba stát, že si vymaluje ordinaci, či koupí automobil a to klidně z našich regulačních poplatků. Zdůvodnit si v rámci daňového přiznání přeci lze cokoliv. Kdo bude kontrolovat účelnost těchto nákladů?.

Je mě jasné,že podíl na léčbě nás nemine a je důležitý a nezbytný.Pak ale změňme ústavu a zákony a vypusťme pasáž, že je poskytována státem léčba bezplatně, což již dnes neplatí. Změňme pravidla placení regulačních poplatků, nebo je zrušme úplně, protože tak jak jsou nyní nastartovány neplní své poslání a účel. Zvolme jinou alternativu, jak se bude každý člověk a od kterého věku, podílet na svojí léčbě, na dalším rozvoji zdravotnictví, jeho zkvalitnění a modernizaci. A hlavně jak bude systém transparentní a kontrolovatelný, aby každá koruna občanem do zdravotnictví vložena byla správně využita a ne aby skončila v něčí kapse.

Měla by nám skutečně vláda říci opravdu o svých dalších záměrech, nemlžit a připomínky řešit zodpovědně a ne z pozice moci. Občané je volili a právem očekávají, že ji budou skládat účty podle skutečnosti a ne nějakou brožurkou, kde je výčet úspěchů, ale bez vyhodnocení dopadu na náš stát a na občana.