Já a on nebo Já a já

Zvonek u domovních dveří pořád dělal Crr,crr,crr a dokola crr,crr,crr, myslel,že se mě hlava rozskočí.Vylezl jsem líně z postele a pořád crr,crr,crr. Zprudka jsem otevřel dveře a tam….stál chlap, no celý já.

Co si přejete?“

„Co asi tak, jdu domů.“

„To je ňáká mýlka, tady bydlím já!“

„To teda ne, tady bydlím já a pusťte mě laskavě domů!“

„Pane tak to teda ne, tohle je můj dům, laskavě jej opusťte!“

„Hele vypadni ty, protože tady bydlím,já!“

„Kam se to hrnete, pane?“

„No kam asi chytráku, do svého bytu.“

„Když už tedy jste se vnutil ke mně domů, tak proč se laskavě nezujete?“

„Kolikrát Ti mám opakovat, že je to můj byt a doma já se nikdy nezouvám.“

„Počkejte tam si nesedejte, to je moje křeslo.“

„Tak dost, to je moje křeslo, můj byt a udělej mi kávu když už tady jsi.“

„Kávu nemám, jen drobet, na jednu kávu, pro mně ráno, k snídani.“

„Mě to stačí, tak svišti ji udělat a ještě něco k jídlu bych si dal!“

„Pane jste nezvanej host, tak co bych Vám dělal kávu a dával Vám najíst?“

„Přestaň s tím, nebo se obsloužím sám!“

„Pane kam to jdete?“

„Jdu si udělat kávu.“

„Pane už toho mám dost nejste nějakej drzej a neotvírejte tu lednici!“

„A dortíček tu mám ke kávě,to si pochutnám.“

„Pane vraťte ho do lednice zpět, to mám na ráno k snídani.“

„Měj jsi koupit tedy dva, á ořechovej, hm ten já tuze rád.“

„Pane nejen že mě nezvaně vlezete do bytu, ještě mě vypijete kávu a sníte dort.“

„Klídek mladej, to jsem si spravil chuť, tak jdeme spát.“

„Pane ale už doopravdy opusťte tento byt, mám toho dost!“

„Klídek mladej, já jdu spát a ty si tu dělej co chceš.“

„Pane ale tohle je moje pyžamo.“

„Zklidni se už, tohle je totiž jen moje pyžamo a moje postel.“

„Pane proč lezete do mé postele?“

„Cha,cha,cha, tohle je moje postel a drž už hubu a zhasni!“

Otočil jsem vypínačem, položil jsem se na vedlejší gauč a celý se přikryl dekou. Pořád jsem nechápal co se děje, jen jsem měl obavu co přijde zítra.

Usnul jsem.

Probudilo mě zas to crr,crr.crr, otevřel jsem oči, tentokrát to byl budík. Musím vstát a jít do práce. Opatrně jsem se rozhlížel pokojem, ležel jsem ve své posteli a měl na sobě svoje pyžamo. Po hostovi ani památky. Byl to ale blbej sen, usmál jsem, vstal a pro jistotu prohledal celý byt. Nikde nikdo. Spadl mě kámen ze srdce a zhluboka si oddychl.

Došel jsem do kuchyně,otevřel plechovku s kávou a bác, prázdná. Rychle otvírám lednici a po dortu ani památky. Pohled můj spočinul na kuchyňskou linku. Ze dřezu se na mě usmíval špinavý hrnek od kávy a talířek s pár drobty co zbyly z dortu.

Stěží jsem popadal dech, Byl jsem to já a on, já a já a nebo jen já. To mě ten den hezky začíná a k tomu všemu venku začalo pršet.