Nejvyšší
státní zástupkyně podala odvolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze
v kauze s bývalou prokurátorkou JUDr. Ludmilou Polednovou-Brožovou,
která vynesla rozsudek v roce 1950 nad Dr. Miladou Horákovou a rozhodla o
udělení nejvyššího trestu – trestu smrti. Při sledování událostí
z poslední doby jsem nabyl přesvědčení, že výklad práva je u různých soudů
jiný a značně rozdílný. V listopadu loňského roku Pražský soud vynesl
rozsudek a poslal prokurátorku Ludmilu Polednovou-Brožovou na 8 let do vězení,
aby následně v únoru 2008 Vrchní soud v Praze, rozsudek zrušil se
závěrem, že uvedený skutek je promlčen.
Pro přehled uvádím výňatek ze Zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákona :
§ 67 - Promlčení trestního stíhání
(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí
a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení
b) výjimečného trestu dvanáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody, nejméně deset let
§ 67a - Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost
a) trestných činů uvedených v hlavě desáté, s výjimkou trestného činu podle § 261,
b) trestného činu teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2, 3), vraždy (§ 219), ublížení na zdraví [§ 221 odst. 2 písm. b), - výňatek
Jak je tedy možné,že jeden soud postupuje podle § 67a, kdy nezaniká trestnost u §219 – vraždy a Vyšší soud rozhodne podle § 67 a rozhodne o promlčení. Nabízí se tady jediné vysvětlení, že v prvém případě rozhodovali soudci mladší, nezatíženi minulostí a mají zájem se skutečně vyrovnat s komunistickou minulostí. V druhém případě se jedná o soudce, kteří jsou spjati s minulostí a mají obavy, aby se případný precedens nezačal zajímat o jejich činnost za bývalého režimu.
Tak, jak jsem nebyl nadšen s úlohou a rolí paní Renaty Vesecké v kauze s Jiřím Čunkem, tak nyní ji musím zatleskat. Naprosto souhlasím s podáním odvolání v této kauze a s jejím důsledným prošetřením. Podle mě se jedná minimálně na spoluúčast na procesu, kde byl vynesen vykonstruovaný rozsudek trestu smrti a tudíž na vraždě. Naprosto stejnou vinu mají ti, kteří v té době všechny politické procesy připravili, vyšetřovatelé co vypracovali spisy, prokurátoři co vznesli žaloby, soudci co soudili a vynášeli rozsudky, poroty a přísedící.
Jako účelové hájení ze strany paní Polednové-Brožové považuji to, že se snaží ospravedlnit, že byla mladá a že měla za sebou první rok právní školy. Zřejmě ve svých devětadvaceti letech tak mladá a nezkušená nemohla být, když ji byl svěřen tento případ. Pokud se na něj necítila, tak mohla požádat o uvolnění. Spíš bych věřil tomu, že jako mladá a ambiciózní dáma se chtěla zviditelnit.
Jenže pokud soud rozhodne o její vině a bude odsouzena a nebudou obviněni a v řádném procesu všichni, kteří se podíleli na procesech s tehdejšími „údajnými nepřáteli socialismu“ , kteří posílali lidi na smrt a na dlouhá léta do žalářů, tak výsledným efektem bude jen chycení jedné rybky v chovném rybníce. Dopad bude stejný, jako v případě vypracování žalob na bývalé pohlaváry komunistického režimu, kde byla lapena a odsouzena jen jedna rybka v podobě Miroslava Štěpána. Ostatní se nestalo nic. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Tak s takovým vyrovnáním se z minulostí běžte k šípku.
Proto pokud bude proces s paní Polednovou-Brožovou obnoven, pokračujme v procesech i s ostatními lidmi, kteří stáli za dalšími justičními vraždami. Zákon č.198 ze dne 9.7.1993 je pro vyrovnání se ze zločiny a komunistickým režimem nedostačující a mělo by dojít k jeho dopracování a následně k jeho naplnění.Jen tak bude správně pojmenována černá etapa našich dějin pro příští generace.